Dolomity 2002 - Civeta a okolí

Zpět na hlavní stránku

Kromě stručného popisu je tu i fotoalbum. Fotky byly pořízeny obyčejným kompaktním foťákem a následně naskenovány a pro účely publikování na netu zmenšeny.

Středa 4.9.2002 - Nuvolau, Averau

Letos jsme do Cortiny dorazili nečekaně brzy. Jel nás jako obvykle plný autobus, ale navíc ještě dvě auta po třech lidech.
Na rozvičení jsme si naplánovali tůru z Passo Giau přes Nuvolau, odbočku na Averau a kolem Cinque Tori zpět do sedla. Je to lehká cesta, na Nuvolau ani není potřeba jištění, na rozhýbání po cestě ideální.
Po návratu k busu jsme se přesunuli na ubytování pod Civetu.

Čtvrtek 5.9.2002 - Civeta

Dnes jsme odjeli do Pecola a přesunuli se lanovkou pod Civetu. Odtud jsme došli až k feratě Alleghesi a po ní vystoupali na vrchol Civetty. Je to krásná a poměrně těžká cesta. Smůla byla, že se kolem vrcholu udělaly mraky, takže jsme víc než půlku cesty šli v mlze a nebylo nic vidět. Až při sestupu se mraky opět roztrhaly, ale to jsme už byli dole.

Pátek 6.9.2002 - Monte Pelmo

Další den je na programu okruh kolem Monte Pelma. Vyrazili jsme "jižním obchvatem", adi v půlce cestu jsme odbočili k balvanu s dinosauřími otisky, který se kdyci z hory odlomil (drsné stoupání a návrat zpět) a pak pokračovali dál k chatě Venezia. Odtud je možné podniknou výstup na vrchol. Dřív tu vedla ferata, ale dnes je zrušená, nicméně cesta je schůdná i bez jištění, jen to chce trochu odvahy. Přešli jsme galerii ve spodní čísti, dál pak následuje stoupání sutí a vrcholová partie, ale to jsme z časových důvodů vynechali. Vrátili jsme se zpět a dokončili okruh kolem hory. Trochu nás zaskočil přechod sedla cca 2400 m, ale jinak pohoda. Občas přišla přeháňka, ale naštěstí byla většinou po námi :-)

Sobota 7.9.2002 - Moiazza

Na závěr jsme si nechali zlatý hřeb programu - Via ferrata Gianni Costantini na Cima Moiazza.
Využili jsme dvou aut a dojeli na Paso Duran, kam se z běžným autobusem nedá projet. Ferrata patří k nejtěžším v Dolomitech, a to hlavně v dolní části, kde se traverzuje skoro svislá stěna s minimem opor pro nohy (aspoň si odpočinou). Pak následuje lehčí úsek, ale asi v polovině výstupu je další klíčový bod, asi desetimetrová hladká stěna. Zbytek už je v pohodě.
Opět jsme došli do mraku, ale na hřebeni to bylo půl na půl - z jihu stoupala mlha, zatímco ze severu bylo polojasno.
Jedna skupina šla na vrchol, ale já se přidal ke druhé, která šla rovnou dolů. Měli jsme kliku, protože zrovna v době, kdy jsme došli na Andělskou lávku, se mlha roztrhala, takže jsme si mohli tuto slavou část s kilometrovou propastí jaksepatří vychutnat. Brzy potom, co jsem prošli se mraky zase zatáhly.
Pak už následoval sestup, návrat k autům a odjezd.