Dolomity 2001 - Brenta

Zpět na hlavní stránku

Kromě stručného popisu je tu i fotoalbum. Fotky byly pořízeny obyčejným kompaktním foťákem a následně naskenovány a pro účely publikování na netu zmenšeny.

Tentokrát jsme netradičně vyrazili o jeden den dříve, abychom si mohli Brentu a okolí lépe prochodit. Bohužel nám jeden den lilo jako z konve, takže jsme o něj zase přišli, tudíž o případném výstupu na Presanelu se nedalo ani uvažovat. I tak to ale byla dobrá akce.

Tento rok jsem měl poprvé kameru, takže jsem hodně točil a fotek bylo již méně. Tento "deník" vznikl s odstupem několika let v souvislosti se vznikem www stránek.

Úterý 11.9.2001 - túra kolem jezer nad Madonnou

Na první dem jsme měli pro rozhýbání naplánovou okružní tůru kolem několika jezer na Madonnou di Campiglio. Bohužel se ukázalo, že lanovka, která nám měla uštřit počáteční výstup nejezdí, takže nezbývalo, než jít komplet celý okruh pěšky. Byla to pohodová cesta bez ferat, ale s nádherným výhledem na Brentu.

Po návratu k autobusu nás zarazili kamarádi s prohlášením, že v Americe je válka. Nejdřív jsme si mysleli, že je to nějaký blbý vtip, ale večer jsme už sledovali zpravodajství CNN o útoku na WTC.

Středa 12.9.2001 - přechod Brenty

Ráno jsme vyrazili lanovkou na Passo Groste s úmyslem přejít Brentu a sejít dolů do Madonny, což jsme taky splnili.
Od chaty Groste jsme se vydali po feratě Sentiero Alfredo Benini na Bocca del Tuckett a odtud dál po Sentiere delle Bocchette Alte a dolů k Rif. dei Brentei a odtu dolů do Madonny. Obě cesty v podstatě traverzují východní stěnu skupiny Brenta, pochopitělně se najdou úseky nahoru a dolů, ale není to nic vážného. Traverzy často vedou po úzkých lávkách, pod kterými se otvírá hluboká propast, takže je třeba odolnost proti závratím. Jinak je to podle mého názoru pohodová cesta.

Čtvrtek 13.9.2001 - Passo Tonale, Adamello

Dnes jsme se vydali ještě dál na západ, vlastně už mimo oblast Dolomit, na Adamello. Vyjeli jsme lanovkou s Passo Tonale nahoru a vydali se po hřebeni na Pta. di Lago Scuro. Cesta, stejně jako řada dalších, vznikla za války a dodnes tu leží zbytky ostnatého drátu a ve skalách jsou vytesané umělé jeskyně. Vlastní cesta byla místy trochu namrzlá, ale schůdná i bez maček.
Z vrcholu se otevřel nádherný výhled na ledovce Adamella a jezera pod ním. Sestup se zdál zpočátku v pohodě, cesta byla zajištěná řetězy, ale pozlední kousek nad ledovcem byl bez jištění a zledovatělý. Z toho jsme neměli dobrý pocit, ale nakonec jsme to ve zdraví zvládli a vrátili se k lanovce.
Při návratu ze začalo měnit počasí, přišla mlha a mraky a začalo pršet.

Pátek 14.9.2001 - vodopády

Je zataženo a prší. Čekáme, jestli se to vybere, ale nezdá se. Původní plán vzdáváme a jdeme se podívat k vodopádům u Madonny.

Sobota 15.9.2001 - přechod Brenty II

Počasí se umoudřilo, je polojasno, ale zhruba od 2000 metrů leží čerstvý sníh.
Opět jedeme lanovkou na Passo Groste, leží tu asi čtvrt metru sněhu, takže nevymýšlíme žádné odvážné kousky a jdeme nejjednodušší cestou na druhou stranu do Molvena. Díky sněhu je ale i tato varianta dost zajímavá. Vzhledem k tomu, že se udělalo znova pěkně a svítí sluníčko, máme kolem sebe jeden úžasný pohled za druhým.
Po přechodu Passo di Gaiarda si dáváme pauzu a jelikož zbývá fůra času, rozhodujeme se pro cestu přes další sedlo Passo del Clamer na chatu Altissimo. Nahoru to jde celkem dobře, ze sedla je krásný výhled na východní stěnu Brenty, ale cesta dolů je drsná. Je to tu docela prudké a sníh na kamenech pěkně klouže. Radši si ani nepředstavuju, co by se stalo, kdyby někomu ujela noha. Naštěstí k tomu nedošlo a všichni jsme slezli ve zdraví. Pak už zbývala jen pohodová cesta do Molvena a jelo se domů.