Dolomity 1998


Zpět na hlavní stránku

Kliknutím na titulku se zobrazí fotoalbum. Fotky byly pořízeny obyčejným kompaktním foťákem a následně naskenovány a pro účely publikování na netu zmenšeny.

Středa 16.9.1998

Příjezd do Cortiny d'Ampezzo a z ní na Passo Falzarego.
Odtud jsme šli na Mont Averau. Je to lehká cesta na rozhýbání po cestě, na vrchol Averau vede krátká ferrata, zbytek výstupu je po suťovém svahu. Z vrcholu je pěkný výhled na okolní hory - Toffanu, Marmoladu a celé okolí Cortiny.
Následoval přesun na ubytování - nepříjemně dlouhá cesta úzkými serpentinami až za San Martino.

Čtvrtek 17.9.1998

Ráno jsme poměrně pozdě vyrazili lanovkou ze San Martina na Passo della Rosetta (asi 2700), odtud asi 10 minut na Rif. Rosetta (2581), po cestě 702 dlouhý sestup pod Cima di Roda (2200) a dále po 715 přes lehkou ferratu do sedla Passo di Ball (2343). Výstup ferratou 714 na Cima di Val di Roda (2791)
Možná varianta po 709 přes Rif. Pradidaldi a do sedla nebo přes ferratu Porton do stejnojmenného sedla a na vrchol.
Sestup ferratou Nico Gusella do sedla Porton a dále po 739 přes ferratu del Velo okolo Cima della Madonna na Rif. del Velo della Madonna (2358). Od chaty přes hřeben Cima della Stanga (2550) do údolí Val Pradidaldi. Dlouhý a náročný sestup přes dvě krátké ferraty.

Celkový čas 10 hodin!


To byla suchá fakta a teď trochu osobněji.

Ráno jsme vyrazili velmi zvolna a než jsme se dokopali na horní stanici lanovky bylo bezmála půl jedenácté. Vřele nikomu nedoporučuji následovat náš příklad. Zahájili jsme lehkým pochodem po rovince na Rif. Rosetta a odtud dál. Bohužel si nikdo včas nevšiml, jak vede cesta a jak vrstevnice, takže nás nemile překvapilo asi 400 výškových metrů dolů v suti.

Další úsek byl pohodový traverz a nástup k ferratě na Cima di Val di Roda. Ta je pěkná a nepříliš obtížná, pokud ovšem není lano tu a tam zamrzlé v ledu. Ten jsme odvážně překonali a zanedlouho jsme si užívali rozhledu z vrcholu.

Pak vcelku logicky následoval sestup přes sedlo Porton kolem Cima della Madonna na Rif. del Velo della Madonna. To je pěkný místy poněkud příkrý sestup, který hlavně pod Madonnou vede přes poměrně náročnou ferratu.

U chaty jsme si dali chvíli oddech (někteří jedinci ho už potřebovali a to ještě netušili, co je před nimi) a začali jsme tušit problémy, neboť bylo skoro pět odpoledne a do údolí daleko - nebo spíš hluboko.

Nemaje jinou možnost, přešli jsme přes sedlo (někteří jedinci nám začínali vyhrožovat) a pustili jsme se do sestupu. Cesta do údolí klesá hodně prudce, místy vede sutí a dá rozum, že kolena dostanou pěkně zabrat. Nakonec jedinou možností odpočinku byla krátká ferrata skoro svislou spárou.

V houstnoucím šeru jsme konečně dorazili do údolí, kde jsme si už ani neužili krásné divoké řeky - nebyla skoro vidět.

Pátek 18.9.1998

Vyrazili jsme ze San Martina lanovkou na Bar Col Verde, nástup po 706 na ferratu Bolver Lugli (30 minut). Výstup kolmou exponovanou stěnou asi 700 m vysokou (2 hodiny) k bivaku Fiamme Giale (3005), odtud přes Passo del Travignolo na vrchol Cima della Vezzana (3192) - 50 minut.
Sestup zpěd do Passo del Travignolo (20 minut) a dále po 716 přes Val dei Cantoni a mírným protisvahem na Passo Bettega a odtud sestup žlabem zpět k lanovce.
Na Vezzanu vyrazila uz jen menší skupina odolnějších jedinců, které neodradila včerejší tůra. Plni optimizmu jsme dorazili k úpatí stěny, navlékli sedáky a vyrazili vzhůru. Po úvodním nejištěném úseku začala lana. Další více než hodinu jsme strávili visením a šplháním po stěně. Ještě štěstí, že je obrácená k jihozápadu a byla tedy téměř suchá. Z lezeckého hlediska není výstup obtížný, všude je čeho se držet, problém spíš je v délce výstupu. Zdá se, že se zajištění bude ještě zdokonalovat, takže zanedlouho to už bude procházka.

Kousek od bivaku jsme poobědvali a řešili co dál. Polovina lidí se rozhodla pro sestup, zbylí blázni pokračovali nahoru.

Výstup zasněženou sutí do sedla jsme zvládli za neuvěřitelných deset minut, ale pak se ukázalo, že to, co jsme považovali za vrchol, ještě vrchol není. Tato situace se opakovala ještě několikrát, až najednou bylo možné jít jen dolů.

Sestup byl celkem v pohodě a docela rychlý. Díky značné vrstvě sněhu bylo na mnoha místech nejlepší prostě běžet a skákat.

O něco níže se otevřel krásný výhled na M. Agner, pak už jsme jen přeběhli hřebínek a sestoupili zpět dolů k lanovce a jelikož se nám toho zdálo ještě málo, šli jsme dál až do San Martina.

Sobota 19.9.1998

Okolí Col Rosa
Výstup do sedla (1 hodina), ferrata na vrchol Col Rossa a sestup (3 hodiny) nebo sestup do Valle di Fanes k vodopádům (2 hodiny) a návrat po cestě kolem hory (1,5 hodiny).




Návrat zpět